Internetová encyklopedie dějin Brna

Josef Černý

    Josef Černý


    • * 28.2.1915 Brno-Maloměřice – † 14.10.1985 Seattle (USA)


    • příslušník čs. zahraniční armády v SSSR v letech 1942–1945


    • národnost

      česká


    • zajímavé okolnosti

      důstojník čs. vojenské jednotky v SSSR, po únoru 1948 exulant (Velká Británie, Kanada, USA)


    • bydliště

      Brno-Maloměřice, Selská 39


    • vzdělání

      vyučen obchodním příručím

    • vyznamenání a pocty

      Československý válečný kříž 1939 - dvakrát (27. 10. 1944 a 30. 4. 1945),
      Československá vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR (7. 3. 1944)


    • zaměstnání

      četník, příslušník Sboru národní bezpečnosti


    • poznámky

      Josef Černý se narodil 28. února 1915 v Maloměřicích, od 16. dubna 1919 součásti města Brna. Jeho otec Jakub s manželkou Annou, rozenou Haškovou, bydleli v Selské ulici č. 39 a hospodařili na čtyřech hektarech půdy. Kromě Josefa měly dalších sedm dětí dcery Drahomíru, Evu, Františku a Marii a syny Antonína, Jaroslava a Václava.
      Josef Černý vychodil ve svém rodišti pět tříd obecné a čtyři třídy měšťanské školy a poté se vyučil v Brně obchodním příručím u firmy Dental Depot, kde v roce 1933 také krátce pracoval. V říjnu 1933 se dostavil dobrovolně k odvodu a k 1. listopadu téhož roku nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 16 v Prešově, kde byl zařazen k spojovací četě technické roty, v dubnu 1934 se dočkal povýšení na svobodníka a 14. září 1935 jej z vojenské služby propustili. Poté působil ve Svalavě na Podkarpatské Rusi jako hajný, roku 1936 si však podal žádost o přijetí k četnictvu. K 1. říjnu 1936 byl povolán do školy pro četníky na zkoušku k ZČV 4 v Užhorodu; absolvoval ji s vyznamenáním. Dne 1. dubna 1937 jej povýšili do hodnosti závodčího a přidělili k četnickému pohotovostnímu oddílu v Chustu, 1. října 1937 byl povýšen na strážmistra a v lednu 1938 nastoupil do služby na četnické stanici v Chustu. Absolvoval také kurz pro členy oddílů Stráže obrany státu a v době zvýšeného ohrožení republiky v květnu 1938 byl nasazen na státní hranici u Výloku, tehdejší okres Berehovo. Potom se vrátil zpět do Chustu a za všeobecné mobilizace v září 1938 působil na ZČV 4 v Užhorodu a posléze opět na četnické stanici v Chustu.
      Po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem se vrátil do Brna, do již existujícího Protektorátu Čechy a Morava; dočasně jej přidělili na četnickou stanici v Bílovicích nad Svitavou. V polovině června 1939 si vyžádal dovolenou, aby mohl z Chustu do Brna přestěhovat své věci, ale ve skutečnosti se již rozhodl jinak. Chtěl odejít za hranice a bojovat za svobodu okupované vlasti. Na polském konzulátu v Užhorodu požádal o vízum do Polska, byl však odmítnut, a tak se pokusil hranice přejít ilegálně. Poláci jej však při tom zadrželi a přiměli jej, aby pro jejich zpravodajskou službu podnikl několik cest na Slovensko. Až po té se mu podařilo dostat do Malých Bronovic u Krakova (tam dorazil 15. srpna 1939), kde jej pod číslem 1645 prezentovali u tehdy již existující čs. vojenské skupiny v zahraničí. Odtud byl krátce odvelen na čs. vyslanectví do Varšavy a 5. září 1939 spolu s dalšími stovkami čs. vojáků odjel z Malých Bronovic do Leśné u Baranowicz, odkud kvůli postupující německé armádě vyrazili směrem k rumunským hranicím. Dne 18. září 1939 však narazili na jednotky Rudé armády, které obsazovaly tehdejší východní části Polska.
      Pro Josefa Černého a jeho spolubojovníky tak začala více než dva roky trvající internace v Sovětském svazu. Postupně prošli internačními tábory v Kamenci Podolském, Olchovcích, Jarmolincích, Orankách, Suzdalu a opět v Orankách. Většina z nich však byla v průběhu let 1940–1941 odsunuta k čs. jednotkám do Francie a později na Střední východ. Počátkem dubna 1941 obdržel pplk. Ludvík Svoboda, velitel Východní skupiny čs. armády v zahraničí, rozkaz z exilového ministerstva národní obrany,aby ponechal v Sovětském svazu skupinu zkušených důstojníků, rotmistrů, poddůstojníků jako základ velitelského kádru pro uvažované čs. vojenské uskupení, jež mělo v zemi Sovětů vzniknout. Mezi téměř devíti desítkami vybraných byl i Josef Černý. Po napadení Sovětského svazu Německem a uzavření čs. - sovětské smlouvy v červenci 1941 došlo k propuštění necelé stovky dobrovolníků z internace, Josef Černý byl 7. února 1942 prezentován u čs. jednotky ve městě Buzuluku v podhůří Uralu, ta pak od července 1942 nesla jednotka název 1. čs. samostatný prapor. Josef Černý byl 13. února 1942 určen do funkce účetního rotmistra 1. roty, působil také jako písař u odvodní komise. Ve funkci zůstal až do 24. března 1942, kdy jej jmenovali početním a evidenčním důstojníkem náhradní roty čs. praporu, tento post zastával do 4. října 1943. Dne 13. března 1942 se dočkal povýšení do hodnosti štábního rotmistra, jako příslušník náhradní roty nebyl ovšem mezi těmi, kteří v březnu 1943 bojovali proti německé armádě u Sokolova. S průběhem času se změnilo jeho funkční zařazení, 4. října 1943 se stal zpravodajským důstojníkem a o dva dny později druhým pobočníkem velitele náhradního praporu 1. československé samostatné brigády, vzniklé v květnu 1943. Ani nyní neměl z titulu své funkce u záložní jednotky možnost zasáhnout do bojů tohoto svazku na podzim roku 1943 u Kyjeva a na přelomu let 1943–1944 u Rudy, Bílé Cerkve a Žaškova.
      Josef Černý se chtěl aktivně zapojit do bojů za osvobození Československa, proto se přihlásil do nově vzniklého Oddílu pro zvláštní úkoly, k němuž byl 24. března 1944 převelen od pomocné roty náhradního praporu. V dubnu 1944 oddíl přejmenovali na Rotu zvláštního určení a od 1. června 1944 se podporučík (povýšen k 7. březnu 1944) Josef Černý stal jeho velitelem. Jednotka se pod jeho velením připravovala k nasazení v bojových akcích. Důraz se kladl na tělesnou přípravu, střelecký výcvik, práci s trhavinami, topografický a zpravodajský výcvik, na programu byly i seskoky padákem. Avšak povstání na Slovensku a počátek karpatsko-dukelské operace nastolilo novou situaci a rota jako celek v bojích nasazena nebyla. Dne 1. října 1944 byl Josef Černý od ní odvelen a zařazen do funkce 1. pomocníka přednosty 2. (zpravodajského) oddělení 3. čs. samostatné brigády. Jako člen jejího štábu se zúčastnil těžkých bojů v oblasti Dukelského průsmyku a později na Slovensku; 28. října 1944 byl povýšen na poručíka a den předtím obdržel Československý válečný kříž 1939 za účast v bojích u Dukly. V únoru 1945 Josef Černý onemocněl žloutenkou a musel odjet do nemocnice v Matějovcích, na doléčení byl zařazen k náhradnímu pluku I. čs. armádního sboru, dislokovaném v Popradu.
      Dne 17. dubna 1945 byl por. Josef Černý vyžádán pro potřeby čs. MV, dne 28. dubna odjel do Košic, kde tehdy čs. vláda pobývala a zahájil činnost na novém působišti, na odboru pro politické zpravodajství ministerstva vnitra (odbor „Z“), v jehož čele stál plukovník (později brigádní generál) Josef Bartík. S vládními úřady dorazil Josef Černý v květnu 1945 přes Bratislavu a Brno do Prahy. Dne 30. dubna 1945 obdržel druhý Československý válečný kříž 1939 za účast v bojích o Prešov, Bardějov, Levoču, Poprad a Liptovský Mikuláš. Oficiální nástup Josefa Černého k SNB je pak datován k 1. červnu 1945 s tím, že je dočasně přidělen k MV. K 10. říjnu 1946 však bylo toto přidělení zrušeno a Josef Černý byl přemístěn k Místnímu velitelství SNB v Praze, kde stejného dne nastoupil do funkce zástupce velitele Okresního velitelství SNB I/5. Důvodem bylo to, že si nepadl do oka s přednostou bezpečnostního odboru MV, fanatickým komunistou kpt. Bedřichem Pokorným, ale uškodil mu také incident z 29. prosince 1945, kdy se měl Josef Černý ve vlaku jedoucím od Ostravy do Brna dopustit urážky Sovětského svazu, za což mu dokonce hrozilo trestní stíhání. Na svém novém pražském působišti se však osvědčil, což dokládá jeho povýšení na nadporučíka SNB z 3. února 1947 a pověření funkcí velitele Okresního velitelství III/28 Praha a následné převelení coby zástupce velitele k Obvodnímu velitelství Praha X, kde setrval až do roku 1948.
      Po uchopení moci komunisty v únoru 1948 se i Josef Černý stal pro službu u MV nežádoucí osobou, 7. dubna 1948 byl zproštěn výkonu činné služby a 24. dubna 1948 jej zemský velitel SNB odeslal na tzv. dovolenou s čekatelným. Výnosem ze 13. srpna 1948 s ním pak ke dni 1. září 1948 ministerstvo vnitra rozvázalo služební poměr. Jelikož však Josef Černý oznámení o zrušení služebního poměru nepřevzal, začaly po něm bezpečnostní složky pátrat, až v listopadu 1948 došly k názoru, že zřejmě ilegálně odešel do zahraničí. V červnu 1949 bylo na něj podáno trestní oznámení za zběhnutí a ilegální překročení hranic a vyhlášeno po něm celostátní pátrání. V srpnu 1949 byl na něj vydán zatykač, ovšem vzápětí trestní stíhání přerušili, neboť se mělo za prokázané, že Josef Černý se již nachází mimo území Československa.
      Co se však skutečně stalo? Josef Černý opravdu v létě 1948 odešel ilegálně do západního Německa a posléze do Velké Británie. Odtud se po čase přesunul do Kanady, kde se údajně živil jako dřevorubec. Pak se ještě přesunul do Spojených států a usadil se v městě Seattle (stát Washington) na severozápadním pobřeží USA, kde pracoval jako skladník a obchodní cestující; rád se věnoval rybaření. Nikdy nezaložil vlastní rodinu, avšak až do konce života udržoval korespondenční styk s příbuznými v Brně, kam se však již nikdy nepodíval. Zemřel v Seattlu 14. října 1985 a podle posledního přání byl jeho popel rozptýlen v Peace Arch Park ležícím na hranicích mezi USA a Kanadou.


    • obrazy

      img21153.jpg img21152.jpg img21151.jpg img21150.jpg


    • prameny, literatura


    • ulice

      Selská
      bydliště


    • autor

      JMik


Aktualizováno: 25. 07. 2019

Josef Černý v četnické uniformě, 1938 (originál foto Jarmila Linhartová). Fotografii pro naši encyklopedii poskytl Jiří Mikulka, Archiv bezpečnostních složek Kanice, odd. archivních fondů MV ČSR, StB a vojsk MV. Děkujeme.