P. Josef Daněk, SDB

* 6.5.1951 Brno-Žabovřesky – † 10.12.2013 Brno


salesián, římskokatolický kněz


vzdělání

střední zemědělská škola v Bučovicích,
kněžský seminář v Litoměřicích


zaměstnání

po vysvěcení působil v Jaroměřicích nad Rokytnou, Dačicích, Novém Městě na Moravě, Kobeřicích, Kunštátu na Moravě, Újezdu u Brna,
od roku 2000 až do své smrti v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně-Žabovřeskách, nejprve jako farní vikář, po dvou letech se stal farářem


hrob

salesiánský hrob na Ústředním hřbitově v Brně, skup. 12, hrob č. 254–256


poznámky

P. Josef Daněk osobně vzpomínal: „Ještě v době své základní vojenské služby, kterou jsem absolvoval v západních Čechách v Sokolově, jsem se seznámil při návštěvě kostela s jednou rodinou. Ta mě pozvala na návštěvu, při níž jsem se také seznámil blíže s životem Dona Boska a salesiány.
Po návratu do semináře jsem během studia prošel i tajným noviciátem a složil jsem své první sliby před tehdejším provinciálem P. Františkem Míšou. Protože jsem tehdy nemohl jako salesián působit veřejně, byl jsem poslán jako kaplan do diecézní farnosti v Jaroměřicích nad Rokytnou. Zde jsem působil půldruhého roku a na podzim v roce 1978 jsem se stěhoval až do Dačic, které leží již v Jihočeském kraji, ale spadají do brněnské diecéze. Tehdy nás kněze velmi bedlivě sledovali tajemníci pro věci církevní – soudruzi, kteří sídlili na krajských a okresních národních výborech a kteří dávali souhlas k vykonávání „duchovenské činnosti“ na patřičném místě. Pokud kněz neplnil jejich předpisy, měli moc ho zbavit tzv. „státního souhlasu“. Neuvědomil jsem si, že soudruh tajemník v okrese, kde jsem působil, mě sleduje.
Po jednom kázání v Dačicích mně bylo sděleno, že jsem byl zbaven všech „požitků mého působení“ – což tenkrát bylo asi 650,- Kčs měsíčně a byl jsem zbaven státního souhlasu v Dačicích.
Tehdy mi hodně pomohl kapitulní vikář Ludvík Horký, díky němuž jsem dostal jiné místo v Novém Městě na Moravě. Zde jsem působil také pouze půldruhého roku, v létě 1981 jsem byl poslán do Kobeřic u Slavkova – už na samostatné místo. V Kobeřicích jsme s místními farníky opravili kostel i budovu fary a zde mně moc pomáhali i lidé z Jiříkovic. Co však pokládám za důležitější, bylo to, že se nám společně s dalším knězem podařilo dát dohromady ve Slavkově skupinu mládeže a společenství mladých rodin. V Kobeřicích a okolních farnostech jsem byl 9 let, a když skončila totalita, byl jsem přeložen do Kunštátu na Moravě...
V roce 1991 jsem byl náhle přeložen do Újezda u Brna, protože zde zemřel pan farář a farnost byla víc jak půl roku bez kněze. Zde jsem již mohl působit jako salesián, a proto jsme začali pro mládež opravovat hospodářskou budovu na faře, aby se zde mohli mladí i starší lidé setkávat. Společně s farníky a dobrými lidmi, se podařilo vybudovat „oratoř“ – klubovny pro mladé a hřiště... Po devítiletém působení v Újezdě mě v roce 2000 pan provinciál po dohodě s otcem biskupem přeložil do Brna-Žabovřesk.“


prameny, literatura

osoby

Ludvík Horký
kapitulní vikář, který mu pomohl, když byl zbaven státního souhlasu


stavby

Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů
Foerstrova 2/3088
místo jeho působení v duchovní správě
Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


Ma


Aktualizováno: 23. 02. 2019