Encyklopedie dějin města Brna

František Kožík

    JUDr. František Kožík


    • * 16.5.1909 Uherský Brod (okres Uherské Hradiště) – † 5.4.1997 Praha


    • prozaik, autor životopisných románů z uměleckého prostředí, dramatik, básník, autor prací pro děti a rozhlasových her, operní a operetní textař, filmový a televizní dramaturg a scenárista, pracovník Radiojournalu v Brně


    • pseudonym

      Jiří Žalman

    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko, ČSR, ČR


    • zajímavé okolnosti

      Během studií a pak jako soudní čekatel v Brně (1931–1933) vypomáhal v divadle v menších i větších rolích. Hrál v satirickém divadélku Akademická scéna. Zúčastnil se založení divadelního odboru spolku Právník. Byl členem voicebandu E. F. Buriana v době jeho působení v Brně. Pod pseudonymem Jiří Žalman skládal spolu s B. Poláchem (1899–1979) texty k operetám J. Weinbergra, J. Loukoty, aj.


    • bydliště

      Uherský Brod (1909–1912),
      Kroměříž (1913–1925),
      Brno, Lerchova 58,
      Praha- Vinohrady, náměstí Jiřího z Lobkovic 9 (doloženo v roce 1941)


    • vzdělání

      1915–1919 cvičná škola při Učitelském ústavu,
      1919–1925 reálné gymnázium v Uherském Hradišti, školu dokončil v Brně na českém státním reálném gymnáziu (1927 maturita),
      1928–1931 v Brně pak navštěvoval zároveň Právnickou fakultu MU (1931 titul JUDr.) a dramatickou konzervatoř (obor režie a dramaturgie),
      po jejich absolvování (1931) také Filozofickou fakultu MU v Brně (1932–1935)


    • dílo

      zobrazit Kožíkovo dílo obsahuje více jak sto knih poezie, prózy, dramat a rozhlasových a televizních her.


      Výběr z díla:
      - Největší z pierotů (1939).

      - Po zarostlém chodníčku (životopis L. Janáčka, 1967).

      - Básník neumírá (1940 ;přepracováno v roce 1971).

      - Synové hor (P 1954; přepracováno v roce 1968, zfilmováno).

      - Bolestný a hrdinský život J. A. Komenského (životopis, 1958; přepracováno v roce 1970 pod názvem Světlo v temnotách).

      - Cestou lásky (P pro mládež, 1958; přepracováno v roce 1971).

      - Cirkus U tří slunečnic (P pro mládež, 1965; přepracováno v roce 1975, zfilmováno jako Šest medvědů s Cibulkou).

      - Jsem vánočnímu stromu podoben. Román o životě Rudolfa Těsnohlídka a jeho přátel. Praha 1993.

      A mnoho dalších.


    • zaměstnání

      od roku 1930 externí spolupráce s brněnským Radiojournalem,
      od roku 1933 stálý zaměstnanec brněnského Radiojournalu (hlasatel, reportér, autor pásem, dramatizací i jako původní dramatik - významná je hra Cristobal Colón), od roku 1934 přednáškové oddělení, od roku 1937 literární oddělení,
      v roce 1941 přeložen do pražského rozhlasu, kde pracoval i jako rozhlasový dramaturg do roku 1951,
      1954–1955 umělecký vedoucí Estrádního jednatelství, 1956–1974 dramaturg Čs. filmu, mezitím a poté byl spisovatelem z povolání

    • odborné a zájmové organizace

      člen esperantského souboru Trakt (spolu se Zd. Švábíkovou, K. Högerem, V. Lerausem, J. Kurandovou aj.), který připravoval umělecké programy brněnského rozhlasu v jazyce esperanto vysílané pod názvem Verda Stacio (Zelená stanice),
      Moravské kolo spisovatelů člen),
      Dramatický svaz v Brně (jednatel),
      dramatické kolegium při Zemském divadle v Brně (člen)


    • hrob

      Praha 10-Vinohrady, Vinohradský hřbitov, Popelnicová alej S - 53a


    • poznámky

      František Kožík vydal v roce 1940 publikaci „Rozhlasové umění“, v níž shrnul úsilí o vznik rozhlasu v ČSR, na němž se výrazně podílel. Kniha ukazuje nadšení průkopníků československého rozhlasového vysílání, jejich hledání způsobu a forem rozhlasové práce. Samotný František Kožík psal rozhlasové hry (nejslavnější se stal „Cristobal Colón, oceněný v roce 1936 cenou za nejlepší rozhlasovou hru), hudební rozhlasové hry, rozhlasové úpravy (Bassova „Klabzubova jedenáctka“, Čapkova „První parta“, Šrámkův „Stříbrný vítr“), překlady pro rozhlas.
      Podnikl také mnohé zahraniční cesty, kde se seznamoval s rozhlasovým vysíláním, hledal kontakty. Sám uvedl: „Navázal jsem styky na svých cestách a dal jsem si posílati ještě zprávy, náměty nové, hry. Navštívil jsem všechny režiséry v cizině, pokud mají jméno.“ V rozhlase byl tajemníkem přednáškového oddělení, poté tajemníkem literárního odboru, dělal však i reportáže, režíroval hry, probouzel zájem o rozhlas v tisku, mezi referenty atd.
      Každoročně na Štědrý den odpoledne navštěvoval dětský domov „Dagmar“ v Brně a jeho reportáže přispívaly výrazným podílem k výsledkům sbírek pro tento domov, které se konaly pod vánočními stromy.
      O rozhlase mimo jiné napsal: „Rozhlas je přítelem, který je po ruce, když je nejhůře, který tvoří neviditelné pevné pouto mezi lidmi, uzavřenými do čtyř stěn.“ Jeho vyznání rozhlasu znělo: „Lidskost! Lidskost za každou cenu! Jen tak mám rozhlas rád a jen tak v něj věřím! Jen tak věřím v jeho umění!“Z vlastní rozhlasové praxe popsal případ, kdy rozhlas pomohl zachránit lidský život: „Měl jsem službu, když volala nemocnice. Umírá raněný. Je možno ho zachrániti okamžitou transfuzí. Najde se někdo, kdo dá bezplatně krev? Přerušil jsem vysílaný koncert. Ohlásil jsem zprávu, pak koncert pokračoval. Za 10 minut volá opět nemocnice. Prosí, abych ohlásil, že není již třeba dalších dárců. Přišlo jich během několika minut více než dvacet, pravý dárce byl již vybrán a operace bude hned provedena. Opět jsem přerušil koncert a ohlásil nečekaně krásný výsledek. Chvěl se mi hlas. Více než předtím. Chvěl se štěstím,“

      Vyšly i knihy o Františku Kožíkovi:
      - Alena a Olga Kožíkovy: František Kožík - tisíc slov o lásce (1998)
      - František Cinger: Bylo jich deset (2001).


    • obrazy

      img1433.jpg img12330.jpg img15849.jpg img15925.jpg


    • pojmenované ulice

      Kožíkova (Sadová)


    • prameny, literatura

      zobrazit "Matriky, Brno (městská rada). Oddaní 1938–1938"
      "Zrcadlo vzpomínek (písemná podoba rozhlasového seriálu)"
      "Klíč k pražským hřbitovům"
      "Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích, 1. vyd."
      "Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí čes. rozhlasu, 1. vyd."
      "Archiv Českého rozhlasu"


    • osoby

      Josef Bezdíček
      spolupracovník Dalibor Chalupa
      spolupracovník Josef Michálek
      švagr Bohumír Polách
      spolupracovník v autorské dvojici Antonín František Slavík
      spolupráce v brněnském Radiojournalu
      další osoby (2)...
      Karel Šňupárek
      přítel Bedřich Václavek
      profesor (ve studentovi Kožíkovi vzbudil zájem o literaturu)


    • partneři

      Zdena Švabíková-Kožíková
      sňatek: 29. 9. 1938, Brno (městská rada)
      (první manželka)
      Olga Kožíková (Horáková)
      (druhá manželka)


    • děti

      Alena Kožíková


    • rodiče

      František Kožík
      Anna Kožíková (Havlová)


    • sourozenci

      Věra Dražilová (Kožíková)
      Olga Michálková (Kožíková)


    • ulice

      Lerchova
      bydliště doložené v roce 1938


    • stavby

      Dětský domov Dagmar
      Zeleného 51/825
      František Kožík každoročně na Štědrý den odpoledne přicházel do domova a jeho rozhlasové reportáže přispívaly k úspěchům sbírek pro domov „Dagmar“


    • události

      31. 5. 1932
      Zahájení pravidelného vysílání Verda Stacio (Zelená stanice)
      člen umělecké skupiny TRAKT brněnské redakce


    • autor

      Jis, Menš


Aktualizováno: 11. 05. 2018

František Kožík. Foto, archiv Českého rozhlasu Brno.