Internetová encyklopedie dějin Brna

Kobližná

Kobližná


  • památková ochrana

    MPR Brno


  • katastr

    Brno-město


  • popis lokality

    Ulice Kobližná (platea Pastillarum) dostala název podle řemeslníků, kobližníků. Vytyčena byla již při zakládání města Brna. Její směr a průběh uličních front se od středovku příliš nezměnil. Pouze severní strana byla posunuta trochu více do prostoru dnešní ulice.
    Ulice se řadila mezi důležitější komunikace ve městě. Začínala v severovýchodním rohu Horního náměstí (forum Inferior, dnes náměstí Svobody). Pod mírným sklonem směřovala na východ do prostoru Branky (portula civitates), jenž umožňovala průchod mimo městské hradby. Komunikace se dále svažovala k řece Ponávce. Po mostě ji překročila na Cejl a pokračovala na Zábrdovice, Husovice, Maloměřice, Obřany až do Blanska. Prostorem ulice měl ve středověku protékat „městský potok“, který vytékal z města skrze Branku a v prostoru dnešních ulic Cejl a Koliště se měl vlévat do Ponávky. Vycházelo se ze zmínek o mostku (pontilus), který se měl nacházet v prostoru křížení ulic Kobližné a Kozí. Jeho existence se ale na základě archeologických výzkumů nepodařila potvrdit.
    Průchod skrze městkou hradbu byl prolomen nejpozději v průběhu 14. století (první zmínka z roku 1343). Součástí středověkého opevnění byl také parkán a předsunutý příkop, který se nacházel v prostoru dnešního Malinovského náměstí. Počátkem 16. století byl před Brankou vystavěn barbakán, který měl zlepšit obranyschopnost brány. Asi z důvodu švédského obléhání byla Branka v 17. století zaslepena. Až teprve v roce 1787 byla postavena při ústí ulic Jánské a Kobližné tzv. Nová brána.
    Téměř celá ulice se ve 14. století nacházela na území Běhounské čtvrti (quartale Cursorum). Pouze jižní fronta její východní části náležela k čtvrti Měnínské (quartale Menesense). Obyvatele tvořili němečtí řemeslníci (pekaři, sladovníci, vlnaři, šenkýři, ševci atd.), kteří se usazovali v severní části města od jeho založení. Farně spadaly pod kostel sv. Jakuba a to až do roku 1784, kdy její jižní polovina byla přifařena ke kostelu sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Křtitele.
    Na konci 16. století byli mezi kupci domů zmiňováni italští a domácí mistři a kameníci. Své paláce si zde začala stavět aristokracie. Využívají je jako dočasná sídla především v době zasedání sněmů. Nachází se zde palác Říkovských z Dobčic z konce 17. století, později přestavěném Olomouckým biskupem a kardinálem W. H. Schrattenbachem (dnes Kobližná 4). Paláce Valdštejnských a Magnisovských byly v 70 letech 17. století sloučeny pro účely nadačního ústavu šlechtičen (Kobližná 1 a 3).
    Od 17. století byl prostor při styku ulic Kobližné a Jánské nazýván jako Pohořelec. Snad se jednalo o místo, kde se snažili útočníci zapálit město. Ve středověku se zde nacházel blok tří, později čtyř domů, před kterými stávala kašna.
    Historická zástavba byla zbourána až během asanace města v letech 1905–1908. Většina dvoupatrových domů byla přestavěna na čtyřpatrové s historizující fasádou.


  • ulice

    Kobližná


  • městská část

    Brno-střed


  • prameny, literatura


  • související odkazy

    najít na mapě


  • archeologické výzkumy

    2010 Kobližná, Malinovského náměstí - rekonstrukce
    2010 Kobližná, Malinovského náměstí - rekonstrukce
    2007 Kobližná, Poštovská - rekonstrukce
    2003-2005 Kolektor – Kobližná, Sukova, Poštovská, Kozí
    1998-1999 Kobližná 4 (Knihovna Jiřího Mahena)

    další archeologické výzkumy (6)...


  • autor

    Kolařík



Aktualizováno: 16. 07. 2012