česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Dle sdělení jeho syna Zdeňka J. Slouky přežil Rainhold Slouka svou smrt v Itálii za I. světové války, kdy měl být spolu s dalšími legionáři popraven jako vlastizrádce. Byl však mezi nimi jen ledabyle oběšen na jednom ze stromů v aleji tak, "že větev, na níž visel, se prověsila, takže se mohl dotýkat špičkami země. Italové pak pověšené odřezali a dali do márnice, kde se otec probral. Jediné, co mu zůstalo, byla třesavka." (viz Zdenek Slouka, Do exilu a zase zpátky, in: Osobnosti Lidových novin, s. 355)

Lipovec čp. 13 (rodný dům),
Brno

po skončení 1. světové války prodělal ještě maďarské tažení a poté odešel do civilu - pracoval jako truhlář v brněnské Zbrojovce, kde vyráběl pažby k puškám,
později pracoval na poště

Domovská obec: Brno.
V rakousko-uherské armádě vojín 8. pěšího pluku.
Zajat: 7. 8. 1916, Gorice. Přihlášení do legií: 17. 4. 1918, Padula. Do čs. legie v Itálii zařazen v den přihlášení, 34. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 31. 12. 1919, poslední útvar: 34. střelecký pluk, poslední hodnost: strážmistr. Vrátil se do vlasti.
Psaní osobního jména ponecháno v podobě zápisu v matrice narození (-Menš).

Siegfried Slouka
Helena Slouková (Tesařová)

Menš