Plukovník pěšího pluku, povýšený v listopadu 1741 do generálské hodnosti polního strážmistra, velel posádce olomoucké pevnosti.
Po kapitulaci pevnosti odtáhl s posádkou do Brna (1. 1. 1742), kde se pak podílel na obraně města při pruské blokádě jako velitel jedné ze tří brigád.
Po úmrtí velícího generála Moravy polního maršála Seherra-Thosse v lednu 1743 byl ustaven jako prozatímní velící generál na Moravě a velitel špilberské pevnosti. Pod jeho velením pak probíhala závěrečná etapa budování brněnské barokní pevnosti, řízená zemským inženýrem plukovníkem Rochepinem.
Brno opustil počátkem roku 1746, později povýšen na polního podmaršála (1752).