Paul/Pavel Kohn

* 12.11.1889 Brno – † 25.2.1951


průmyslník v cihlářství
dítě osobnosti: Max Kohn


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR, Velká Británie


zajímavé okolnosti

Na počátku firma vyráběla běžné cihlářské zboží. Sídlo bylo v Bohunicích (nyní část Brna), pobočka se skladem byla zřízena na Novobranské ulici č. 1.
V roce 1920 byl Max Kohn se svým synem Paulem jedinými společníky firmy, která patřila k největším brněnským cihelnám - měla v provozu pět kruhových pecí s moderními sušárnami.
V období 1. republiky byla ze železniční stanice Horní Heršpice k cihelně vybudována vlečka; vyráběla se jak ražená, tažená krytina a plné cihly, tak veškerý ostatní sortiment od drenážních trubek až po stájové dlaždice; jako doplňková výroba ještě hřebenáče a prejzová krytina.
V období největší konjunktury podnik zaměstnával 500 až 650 osob a k výrobě využíval nejnovější strojní zařízení.


zaměstnání

od roku 1914 byl prokuristou rodinné firmy,
od 11. listopadu 1919 se stal spolu s otcem veřejným společníkem cihlářského podniku (G. Kohn und Sohn),
od roku 1927 byl též společníkem firmy Leo Czech und Comp., výroba portlandského cementu v Brně-Maloměřicích

po odchodu do zahraničí, v březnu roku 1939, bylo jeho jmění z příkazu říšského protektora jako židovský majetek zabaveno,
v době 2. světové války bydlel ve Velké Británii, v Londýně

po osvobození Československa byl podnik jako německý majetek dán výnosem Zemského národního výboru v Brně (z 26. listopadu 1945) pod národní správou a národním správcem byl jmenován Stanislav Stuchlík z Brna - podnik byl zapsán jako Brno-Bohunické cihlářské závody a továrna na hliněné zboží,
vyhláškou ministra průmyslu z 27. prosince 1945 byl závod znárodněn,
Pavel Kohn se roku 1947 domáhal restituce svého majetku a zrušení národní správy nad svými pozemky, což se podařilo jen u pozemků, které netvořily surovinovou základnu n. p. Brno - Bohunické cihlářské závody,
roku 1950 byl podnik začleněn do Bohunických cihelen n.p., Brno


poznámky

Provozoval spolu s manželkou letecký sport a společně se zúčastňovali leteckých soutěží.
Pilotní diplom pro turistická letadla získal 7. září 1932 (30. srpna 1932 složil praktickou zkoušku s prospěchem velmi dobrým, 3. září teoretickou s prospěchem výborným).
Leteckou legitimaci si každoročně prodlužoval, naposledy 21. 1. 1938 s platností do 7. 1. 1939.
Spolu s manželkou vlastnili tyto letouny:
- Letov Š-139.2 (OK-VOA), vlastníkem Margharethe Ferraris-Kohnová
- Letov Š-139.3 (OK-VOB), vlastníkem Pavel Kohn
- Přibyl-Blecha P.B.5 (OK-BPE), vlastníkem Margharethe Ferraris-Kohnová.
(Tyto informace dne 2. 2. 2021 pro naši encyklopedii poskytl pan Jan Hammer, děkujeme).

Manželka Margaretha byla katolického vyznání; manželství bylo v červenci roku 1939 rozloučeno a děti byly po matce katolické víry.
(Datum úmrtí bylo upřesněno na základě informace Petry Havlíčkové, děkujeme.)




partneři

Margarethe Kohnová (Szabo-Ferraris)
sňatek: 11. 11. 1923, Vídeň




sourozenci

Jord, Dos


Aktualizováno: 11. 02. 2021