česká

Vojenská akademie v Hranicích (do roku 1938),
kurz polních ženistů ve vojenském táboře v Egyptě (1943),
1945–1947 Vysoká škola válečná v Praze

1945 řídící důstojník výcviku u ženijního učiliště v Litoměřicích,
od roku 1947 výuka taktiky ženijního vojska na Vysoké škole válečné v Praze,
od roku 1962 ve funkci zástupce náčelníka katedry taktiky ženijního vojska na velitelské fakultě Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. H34, hrob č. 572

Ve svých jednadvaceti letech ukončil slavnostním vyřazením v hodnosti poručíka ženijního vojska studium na Vojenské akademii v Hranicích.
Krátce po obsazení republiky německou armádou v březnu 1939, opustil ilegálně protektorát v prostoru Pražma u Frýdku. Dne 25. července se presentoval na čs. konzulátu v Krakově a začlenil se do vznikající národní jednotky. Během německého útoku na Polsku se přesunul do ukrajinského města Český Kvasilov a odtud v březnu 1940 odjel spolu s dalšími uprchlíky ke zbytku bývalého čs. legionu do internačního tábora v Orankách a později v Suzdalu. Zde pobyl několik měsíců a poté byl vybrán do transportu, který měl posílit rodící se čs. jednotku na Středním východě.
Do Palestiny přijel 3. září 1940 a o čtyři dny později byl včleněn jako nezařazený důstojník k Čs. pěšímu pluku 4. U jednotky však působil pouze několik dní. Dne 23. září 1940 nastoupil s několika dalšími čs. důstojníky stáž u 738. stavební ženijní roty britské armády (738th Artisan Works Company Royal Engineers) v Gedeře. Absolvoval běžný výcvik a poté se přesunul do tábora Az Zib na sever Palestiny, kde vykonával práci na hraničních opevněních a překážkách. Spolu s npor. Gollerem, byl v březnu 1941 přidělen ke 2. ženijní rotě (2nd Cheshire Field Squadron RE), která již operovala v prvním obranném pásmu. Zastával funkci zástupce a později velitele 1. čety, která měla ve stavu zhruba 70 mužů.
V polovině roku 1941 britská vojska zaútočila na Sýrii a v červenci 1941 byl poručík Fládr převelen na velitelství ženijních jednotek 5. armádní skupiny (5th Army Troops Engineers) do Damašku. Následně dostal za úkol vytvořit dokumentaci k ženijní části protivýsadkové obrany Damašku, kterou od podzimu 1941 do konce roku 1942 realizoval v praxi u 567. ženijní roty armádní skupiny (567th Army Troops Coy RE). Za tuto práci byl na konci roku 1941 pochvalně jmenován v rozkaze (Mentioned in Dispatch) a v té době obdržel i dodatečné povolení prezidentem republiky ke službě ve spojenecké armádě.
Začátkem roku 1943 požádal o převelení k jednotkám do severní Afriky a v květnu 1943 odjel do kursu polních ženistů probíhajícím ve vojenském táboře nedaleko Ismailie v Egyptě. Po úspěšném absolvování kursu nastoupil službu u 622. ženijní roty (622nd Cheshire Field Squadron RE) ve funkci zástupce velitele 3. čety, později velitele 1. čety. Dne 31. března 1944 byla 622. ženijní rota včleněna k 10. obrněné divizi a vyloděna v Itálii. Krátce nato se zapojila do bojových operací v úseku 5. sboru. V průběhu srpna 1944 dočasně převzal velení nad celou ženijní rotou. Následující měsíc však přišel s dalšími posilami nový velitel a poručík Fládr se vrátil k 1. četě. Jeho další bojovou činnost ukončilo dne 12. listopadu 1944 těžké zranění, které utrpěl při akci na Gótské linii u města Coriana. Po vyléčení se sice vrátil k jednotce, ale jeho další aktivní služba byla ze zdravotních důvodů ukončena.
Z britské armády přestoupil zpět do čs. armády a 1. ledna 1945 se hlásil u Čs. vojenské mise v Itálii, kde sloužil jako pobočník velitele.
Do vlasti se vrátil krátce po ukončení války v Evropě a 3. srpna 1945 byl jmenován řídícím důstojníkem výcviku u ženijního učiliště v Litoměřicích. Za další necelé tři měsíce zahájil studium na Vysoké škole válečné v Praze, kterou s výtečným prospěchem ukončil v roce 1947. Školu ale po studiu neopustil a přijal nabídku zde vyučovat taktiku ženijního vojska v hodnosti majora generálního štábu. V roce 1962 sloužil již jako plukovník a působil ve funkci zástupce náčelníka katedry taktiky ženijního vojska na velitelské fakultě Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně. Službu v armádě nedobrovolně ukončil koncem šedesátých let během čistek po vpádu „spojeneckých vojsk“.
Během rehabilitace v roce 1990 byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti generálmajora ve výslužbě.

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku

mát