Červený kopec



místní název

Kohnova cihelna


katastr

Bohunice


mapové souřadnice

popis lokality

Významná lokalita, terénní dominanta na jižním okraji Brna za řekou Svratkou, kóta 317 a celé její širší okolí (ulice Vinohrady, Kejbaly, Kamenická až k Ústřednímu hřbitovu). Alternativní název Červený vrch, Kohnova cihelna, Štýřice I a II. V některých zprávách je místo uváděno jako cihelna Bohunice (či Bohonice). Místo s několika dílčími lokalitami, množstvím archeologických a paleontologických nálezů, důležitý pleistocenní profil. Kamenné artefakty patří starému, střednímu a počátku mladého (bohunicien) paleolitu.
Již před mnoha desetiletími Josef Skutil v rámci celého Červeného kopce rozlišil několik samostatných poloh: Červený kopec (I) – vlastní kóta kopce a její okolí; Červený kopec (II) - prostory Kohnovy cihelny s nálezem lebky muže (Brno I) a početnou pleistocenní faunou, úbočí Červeného kopce (III) – Kamenná ulice, Červený kopec (IV) – úbočí, tj. sprašové stěny zahrad podél hlavní silnice, počínaje od řeky až k ústřednímu hřbitovu (Vídeňská) a konečně Červený kopec (V) – Ústřední hřbitov. Skutil do svého soupisu nezahrnul nedaleké Bohunice (Bohonice), které ale s Červeným kopcem také souvisí.
Na Červeném kopci se nacházela cihelna, známá podle jejích majitelů jako Kohnova. Založena byla roku 1850. Nacházela se mezi Červeným kopcem a Ústředním hřbitovem, mezi dnešními ulicemi Horní, Stráň, Jihlavská a Kamenice. V její severozápadní části se nyní nachází národní přírodní památka Červený kopec. Cihelna se progresivně rozvíjela, takže další cihelny na Vídeňské ulici (Illek, Czermak, Mistelgaister postupně zanikly). Ve 20. a 30. letech 20. století se Kohnova cihelna rozrostla na jeden z největších podniků, po dlouhá desetiletí se rozvíjela a fungovala i po znárodnění po 2. světové válce. Cihelna zanikla konkursem až roku 1998. Byla snad prvním místem, odkud pocházejí zprávy o paleolitických nálezech v Brně. Zmiňuje je A. Makowsky, který psal o diluviálních zvířecích kostech se stopami lidské činnosti, pocházejících z uhlíkových vrstev pohřbené černozemně ve spraši v cihelně Kohnově na Červeném kopci.
Z Kohnovy cihelny pochází význačný a současně značně diskutabilní nález. Jde o lidskou lebku (nález z roku 1885 je označovaný jako Brno I). Diluviální stáří lebky zpochybnil již K. J. Maška, podobně také Szombaty. Skutečné stáří lebky není doposud vyjasněno, obecně je ale odbornou veřejností zpochybňováno.
Ve zvláštním otisku článku o výzkumech a nálezech za rok 1930 je z Kohnovy cihelny uveden nález kostí koně (Equus caballus; čelist, třenové zuby a nártní kost), čelisti pratura (Bos primigenius), třenový zub soba a kosti holenní jedince mamuta srstnatého. Z téže cihelny, ale z jiného místa, z hloubky 25 metrů, měl pocházet molár mamuta a humerus (kost pažní) nosorožce. K. Schirmaisen píše, že z Kohnovy cihelny pochází velice pěkný, 160 cm dlouhý mamutí kel. Skutil uvádí druhově pestřejší faunu: mamuta, nosorožce, koně, bovida, jelena, soba, vlka a hyenu s poznámkou, že Makowsky měl mít z blíže neurčených míst Kohnovy cihelny nálezy kostěné industrie a dentálií. Drobné kamenné nástroje z Kohnovy cihelny uvádí A. Makowsky ve svých pozdějších zprávách, dnes je nelze přesně lokalizovat. Protože později byly určeny jako industrie bohunicienu, mohly by snad pocházet z prostor Kejbal.
Ve sbírkách ÚA se z těchto starých nálezů nacházejí kosti mamuta, koně, soba, jezevce, losa, jelena (z let 1885, 1888 a 1895).
V soupise L. Seitla jsou zmíněny kosti megalocera, jezevce, koně, sviště, jelena, nosorožce, medvěda, vlka a bělokura.
Od druhé poloviny 50. let 20. století na Červeném kopci probíhala dokumentace postupně odkrývaných profilů. Záchranné výzkumy R. Musila probíhaly mezi lety 1957–1958 ve stěně III., nejvýše položené etáže s nálezy kostí bobra, vlka, koně, kamzíka, bovidů, jezevce a medvěda a skořápek Celtise.
Výzkumy byl zachycen komplex spraší a půd spadajících do období od starého pleistocénu (PK XII?) až po nejmladší holocén. Nejstarší artefakt byl nalezen ve vrstvě pod paleomagnetickou inverzí, jeho stáří může být až jeden milion let. V horizontu PK X ležícím těsně pod inverzí bylo křemenné jádro (polyedr), v horizontu PK V (V-VI) dva křemenné úštěpy.
Z početných osteologických nálezů ze spraše pod R/W roku 1985 zachránil Fr. Stehlík (z ČSAV na tehdejší Leninově 82) pánev a páteř koně. Kohnova cihelna 1975: jelen, medvěd, kůň. Vrstva 4 na Červeném kopci J. Kukla roku 1970 zachránil nosorožce a medvěda, totéž podle údajů i o rok později. Také L. Seitl v roce 1998 přinesl nález koňských kostí, přesné místo nálezu nelze identifikovat.
Karel Valoch průběžně sledoval odkryvy po několik desetiletí, jak o tom svědčí jeho terénní následující zápisky.
Dostupnost: částečně přístupné; nálezy jsou uloženy ve sbírkách ÚA, ArÚ Brno a patrně i u dalších zainteresovaných odborníků podílejících se na výzkumu.



osoby

Josef Skutil
Publikoval nálezy fauny z lokality. Karel Valoch
Průběžne sledoval odkryvy na lokalitě.


ulice

městská část

události

století -7000. stol.
Nejstarší kamenný nástroj



související odkazy


Baa



Aktualizováno: 27. 11. 2023