Internetová encyklopedie dějin Brna

Bohumír Matal

    Bohumír Matal


    • * 13.1.1922 Brno – † 7.7.1988 Prudká u Doubravníku (Tišnov)


    • malíř, významný představitel brněnské poválečné malby 20. století


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      ČSR


    • zajímavé okolnosti

      byl nadšeným cyklistou a jezdil závodně za klub B+B


    • bydliště

      Brno-Židenice, Pod vinohrady,
      od 70. let 20. století mlýn v Prudké u Doubravníku


    • vzdělání

      1937–1941 Škola uměleckých řemesel v Brně (prof. E. Hrbek, František Václav Süsser)


    • dílo

      Ranou tvorbu Bohumíra Matala poznamenal pobyt v pracovních táborech v Lohbrücku a Oswitzi u Vratislavi (1942–1945). Umělec posílal z pracovního pobytu své ženě Boženě a strýci Vladimíru Vaclovi stovky dopisů doprovázených surrealistickými kresbami. Kresby představovaly umělcův únik ze skutečnosti tvrdé práce a hladovění do nadrealistického snění.

      Po návratu z Německa v roce 1945 Matal zaujal svou tvorbou čerpající náměty z mýtu města a jeho civilní poetiky, takže byl přijat svými staršími kolegy Františkem Grossem, Františkem Hudečkem, Kamilem Lhotákem a dalšími za člena pražské Skupiny 42. Umělec obohatil tvorbu svých současníků o vlastní poetiku vycházející z kubismu a o osobitý kolorismus (Zahradnictví tety Marie, 1945; Stříhali dohola malého chlapečka, 1946; Člověk ve městě, město v člověku, 1947–1948).
      Jako nejmladší brněnský umělec měl v roce 1947 v Domě umění samostatnou výstavu (doplněnou plastikami Ladislava Zívra). Byl zastoupen na výstavě Mladé české umění v Paříži, Luzernu, Bruselu a Antverpách (1946–1947).
      V roce 1948 podepsal v Akademické kavárně v Brně prohlášení na obranu umělecké svobody proti mocenským tlakům komunistického zřízení. Protože svůj podpis nikdy neodvolal, dostal se do stálého konfliktu s oficiálním režimem.

      V 50. letech 20. století maloval kubizující portréty a postavy žen a autoportréty v interiérech se silným existencionálním nábojem, v nichž se odráží izolace a osamělost, do které se umělec dostal.
      V roce 1950 získal ateliér na České ulici v Brně (v budově bývalého bufetu Sputnik), kde se soustřeďoval okruh jeho přátel (architekti Ivan Ruller, Zdeněk Říhák, J. Sirotek, skladatel Jan Novák, teoretici Zdeněk Kudělka, Petr Spielmann a další). Matalova výstava v malé síni Kabinetu umění n.p. Kniha na České ulici v Brně v roce 1955 byla předčasně uzavřena kvůli ohlasům v tisku, jež ji nařkly z šíření tzv. formalismu a kosmopolitismu.

      V letech 1962 až 1965 proběhlo v umělcově tvorbě období informelu (užívá biomorfní tvary a stékání barev), např. v obrazech Krajina vod, Opilý koráb, oba 1962; Kráter, 1963 a dalších, jimiž se přiblížil současné lyrické abstraktní malbě.
      V druhé polovině 60. let vznikl velký cyklus Přítomnost člověka přinášející nové pojetí čistých konstruktivních a převážně geometrických vertikálních kompozic v hutné barevnosti se zdůrazněním obrysových linií, které zůstanou pro Matala charakteristické i v jeho pozdní tvorbě 70. a 80. let 20. století vyznačující se kritickým protirežimním obsahem (Ptačí herci, Pomníky, Vesmírné haraburdí a další).
      V roce 1972 se Matal i s rodinou odstěhoval na mlýn v Prudké u Doubravníku, který se stal oblíbeným místem setkávání jeho přátel z řad intelektuálů, herců a výtvarných umělců (Josef Císařovský, Adolf Kroupa, Ludvík Vaculík, Miroslav Horníček, Jan Kačer, Zdeněk Kudělka, Ludvík Kundera, Oldřich Mikuláštík, Antonín Přidal a další).


    • zaměstnání

      svobodné povolání

    • odborné a zájmové organizace

      Umělecká beseda (po roce 1945),
      Skupina 42 (1945–1948),
      Spolek výtvarných umělců Aleš,
      Blok výtvarných umělců země moravskoslezské,
      Svaz československých výtvarných umělců,
      Brno 57,
      v roce 1969 Skupina Q v Brně


    • poznámky

      Ve třinácti letech, po smrti otce, si jej k sobě vzali dědeček s babičkou, aby ulehčili jeho matce, která se sama starala o další čtyři malé děti.
      S malováním se poprvé setkal u svého vzdáleného příbuzného. V 15 letech namaloval zdařilý portrét svého dědečka, kterému se na konci svého života podobal.
      Koncem října roku 1942 manželce Bohumíra Matala přišel dopis z Německa. Dle pozdějšího vysvětlení manžela byl zatčen, směl si vzít jen to nejnutnější a spolu s ostatními odvezen do tábora Lohbruck u Breslau. Pracoval tam v řetězárně. Za celé tři roky byl doma jen dvakrát. Třikrát týdně rodině zasílal dopisy vždy doplněné kresbou.
      Z Německa se vrátil v únoru 1945 s velmi podlomeným zdravím. Poté co se zotavil, začal se věnoval malování.
      V roce 1946 vystavoval v Paříži s jinými mladými čsl. výtvarníky. Krátce poté se Matal seznámil s básníkem Ivanem Blatným, Josefem Kainarem, Jiřím Kolářem, Oldřichem Mikuláškem a dalšími. V roce 1949 si v Brně najal ateliér spolu s Jánušem Kubíčkem.
      Bohumír Matal byl velkým nepřítelem tehdejšího režimu. Nesměl vystavovat v zahraničí ani doma.
      (Výňatek ze vzpomínky manželky, uveřejněný v Bílovickém zpravodaji č. 1 v dubnu 1999).


    • obrazy

      img8722.jpg img9142.jpg


    • pojmenované ulice

      Matalova (Medlánky)


    • prameny, literatura

      zobrazit


    • osoby

      Hubert Jungmann
      žák Jánuš Kubíček
      spoluzakladatel skupiny Brno 57 Pavel Mareš
      spolupráce na některých dílech Ivan Ruller
      přítel Věra Sládková
      přítelkyně
      další osoby (3)...


    • partneři

      Božena Matalová
      sňatek: v roce 1941


    • ulice

      Pod vinohrady (Unter den Weinbergen)
      bydliště (od 13 let, kdy žil u prarodičů)


    • objekty

      Dekorativní zeď u dětského hřiště
      sochařská realizace: Šrámkova 0/01
      autor


    • autor

      Mach


Aktualizováno: 29. 06. 2018

Bohumír Matal. Foto: www.moravska-galerie.cz.