Internetová encyklopedie dějin Brna

Miloš Wasserbauer

    Miloš Wasserbauer


    • * 14.6.1907 Svatoslav (okres Brno-venkov) – † 17.8.1970 Tišnov (okres Brno-venkov)


    • divadelní a filmový režisér, kameraman, scénický výtvarník, pedagog a zakladatel Operního studia pro studenty JAMU


    • bydliště

      Brno:
      - Stojanova 10
      - Smetanova 45


    • vzdělání

      reálné gymnázium v Brně (1925 maturita),
      1926–1930 studium přírodních věd na Masarykově univerzitě v Brně,
      současně soukromé studium hry na housle u profesorů brněnské konzervatoře L. Malého a N. Noppa


    • dílo

      zobrazit


    • zaměstnání

      1937–1941 operní režisér Zemského divadla v Brně,
      1939–1951 pedagog na brněnské konzervatoři,
      1943–1944 operní režisér Českého lidového divadla v Brně,
      1944–1946 režisér ostravského divadla,
      1946–1953 a 1960–1970 operní režisér Státního divadla v Brně,
      1953–1960 Slovenské národní divadlo v Bratislavě,
      1957–1970 pedagog na JAMU v Brně


    • čestný hrob

      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 25e, hrob č. 13 (náhrobek je dílem Oty Ondrouška a portrétní bustu na náhrobku vytvořil po roce 1970 Karel Zouhar)

    • pojmenováno

      Komorní opera Miloše Wasserbauera (původně Operní studio JAMU )


    • poznámky

      Operní režisér vyhraněného uměleckého stylu, znalec a inscenátor Janáčkových oper, propagátor operních novinek na brněnské scéně.

      Po studiích pracoval zdarma na filmech Vladislava Vančury Před maturitou a Vladimíra Úlehly Mizející svět. Poté byl zaměstnán jako kameraman a režisér u brněnské firmy Legiafilm (natáčel většinou reklamní a dokumentární filmy).
      Od roku 1937 pracoval jako operní režisér Zemského divadla v Brně.
      Wasserbauer chápal výkon herce v opeře jako vedoucí složku každé inscenace, jejímž základním stylovým východiskem měl být realismus. Zúžené realistické cítění převládalo v jeho inscenacích z 50. let. Vyšší stylizaci výrazových prostředků nejdříve používal jen v závěrečných jednáních oper. Později se z ní staly skutečně jevištní metafory.
      Od 60. let využíval realismus stále méně a chápe ho jako realismus stále více obohacovaný řečí divadelních metafor. Takto nahlížel na jakoukoliv operu. Jedním ze základních rysů jeho tvorby bylo výrazné napětí mezi historizujícím a aktualizujícím pohledem. Při režii oper nikdy nepoužíval specifické činoherní postupy.
      Jeho osobitý přístup k inscenacím se projevil např. v Příhodách lišky Bystroušky, kdy hlavní postavou učinil stárnoucího Revírníka (1965). Věc Makropulos zase inscenoval na holé scéně s odhalenou jevištní technikou (1962) a Dona Giovanniho nechal zabíjet alter egem (1969).
      Většinu svých nejvyzrálejších inscenací vytvořil na malém jevišti Operního studia JAMU. Operní studio pracovala jako skutečný umělecký soubor, ročně měli až pět premiér s 50 reprízami.


    • obrazy

      img7361.jpg img7362.jpg img7363.jpg


    • prameny, literatura

      zobrazit


    • partneři

      Věra Strelcová-Wasserbauerová (Zachová, rozloučená Strelcová (toto příjmení znovu přijala v roce 1950))
      sňatek: 21. 2. 1942, Brno (městská rada)


    • rodiče

      Jan Wasserbauer
      Františka Wasserbauerová (Gebauerová)


    • ulice

      Stojanova
      bydliště doložené v roce 1942 Smetanova
      bydliště v letech 1948–1970


    • stavby

      Ústřední hřbitov města Brna
      Vídeňská 96
      místo posledního odpočinku


    • autor

      Jis, mát


Aktualizováno: 12. 08. 2018

Detail textu na pamětní desce v místě posledního odpočinku Miloše Wasserbauera na Ústředním hřbitově v Brně. Foto Jis, září 2007.