Internetová encyklopedie dějin Brna

Rudolf Zháněl

    ThDr. Msgre Rudolf Zháněl


    • * 15.4.1867 Sebranice (okres Blansko) – † 31.1.1956 Poděbrady


    • kněz; válka a odboj 1938–1945; účastník zahraničního odboje


    • pseudonym

      Olim Ferreus, Radislav Železný


    • bydliště

      Sebranice čp. 133 (rodný dům)


    • vzdělání

      První české gymnasium v Brně (1886 maturita),
      bohosloví v Brně a Olomouci (na kněze vysvěcen 27. 7. 1890),
      1896 zde promován doktorem teologie

    • vyznamenání a pocty

      Zlatý záslužný kříž s korunou (1911),
      Pro Ecclesia et Pontifice,
      Vojenský jubilejní kříž,
      Československý válečný kříž 1939,
      Československá medaile Za zásluhy II. stupně

    • jiné pocty

      papežský prelát (1928),
      čestný kanovník pařížské katedrály Notre Dame,
      čestný kaplan baziliky v italské Loretě,
      arcibiskupský rada v Olomouci,
      biskupský rada v Brně a další čestná ocenění


    • dílo

      zobrazit


    • zaměstnání

      kooperátor v Prostoměřicích (doloženo v roce 1891),
      od 1. 9. 1896 vojenský kaplan v zákopnické kadetní škole v Heinburgu u Vídně (zde kromě vojenských povinností působil i jako učitel náboženství a výpomocný učitel češtiny),
      1894–1904 vojenský duchovní - profesor na nižší reálce v Eisenstadtu v Uhrách,
      1. 7. 1904 – 1914 polní kurát u Sborového velitelství v Praze,
      od 1. 8. 1914 vrchní polní kurát 9. pěší divize

    • odborné a zájmové organizace

      Svaz československých důstojníků (místopředseda francouzské pobočky)


    • hrob

      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 15, hrob č. 65–66


    • poznámky

      Za první světové války byl k 1. 5. 1915 povýšen na duchovního referenta a správce polního superiorátu 6. armády.
      Od 1. 12. 1915 do 10. 12. 1917 působil jako duchovní referent a duchovní správce okrsku sborového velitelství v Litoměřicích. Odtud byl odeslán na italskou frontu jako duchovní referent Velitelství jihozápadní fronty v Udine. V květnu 1918 se stal vrchním duchovním správcem a duchovním referentem východní armády v Oděse na rakouskými vojsky obsazené Ukrajině.
      Po vyhlášení ČSR zůstal na východě do 21. 11. 1918, kdy zastával funkci duchovního správce čs. oddílů vracejících se z Ukrajiny.
      Po návratu do vlasti byl až do konce února 1919 matričním správcem likvidatury východní armády. V té době si také podal přihlášku do československé armády. Od 1. 3. 1919 do 9. 2. 1920 sloužil jako duchovní správce posádkové nemocnice v Olomouci. Poté byl ve funkci duchovního správce a pomocného osvětového referenta pro prapor a posádku v Levoči převelen na Slovensko.
      Jeho posledním armádním působištěm se stala Praha – na Zemském vojenském velitelství pro Čechy byl od 1. 10. 1920 zařazen jako duchovní a matriční správce. K 1. 3. 1922 odešel v hodnosti plukovníka do výslužby. V roce 1927 odjel z Československa do Francie, kde se stal duchovním správcem tamní české vystěhovalecké kolonie (v roce 1928, kdy oddával v Brně Rudolfa Zháněla, má uvedeno „t. č. misionář v Paříži“ (-Menš).
      Bezprostředně po vypuknutí 2. světové války se dal k dispozici Československému národnímu výboru v Paříži a ujal se organizování duchovní služby v jednotkách zahraniční armády, která se počala v září 1939 formovat na jihu Francie.
      Ve svých 72 letech dobrovolně nastoupil službu u Vojenské správy ČSNV, kde duchovní službu řídil. Po porážce Francie se přihlásil k evakuaci do Velké Británie, kam přijel 12. července 1940.
      Koncem září 1940 byl plukovník Zháněl propuštěn do civilu a v následujících pěti letech pak působil v civilní duchovní správě české komunity v Londýně.
      Po válce se vrátil do Francie ke své práci. Později reemigroval do Československa a žil v domově pro přestárlé kněze v Poděbradech, kde také zemřel.


    • prameny, literatura

      zobrazit


    • osoby

      Rudolf Zháněl
      P. Rudolf oddával Rudolfa Zháněla


    • rodiče

      Martin Zháněl
      Anna Zhánělová (Suchá)


    • sourozenci

      Klotilda Zhánělová
      Karel Zháněl
      Leopoldina Zhánělová
      Ignác (Ignát) Zháněl


    • stavby

      Ústřední hřbitov města Brna
      Vídeňská 96
      místo posledního odpočinku


    • autor

      Menš, Kal


Aktualizováno: 05. 01. 2019