Internetová encyklopedie dějin Brna

Josef Pojar

    P. Josef Pojar


    • * 28.7.1914 Vídeň (Rakousko) – † 3.8.1992 Vídeň (Rakousko)


    • kněz; válka a odboj 1938–1945; účastník zahraničního odboje; politický vězeň;
      perzekuce po roce 1948; politický vězeň


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko, Rakouská republika, ČSR


    • vzdělání

      česká obecná a měšťanská škola spolku Komenský ve Vídni,
      řádové lyceum Kongregace bratří těšitelů z Getseman ve Vídni (1934 maturita),
      studium teologie v diecézním semináři v Brně (3. 8. 1938 vysvěcen na kněze)

    • vyznamenání a pocty

      Československý válečný kříž 1939 (30. 8. 1945),
      Československá medaile Za zásluhy I. stupně (27. 9. 1946),
      Československá medaile Za chrabrost,
      Československá vojenskou pamětní medailí se štítkem SV,
      britská medaile 1939–1945 Star,
      britská medaile Italy Star


    • zaměstnání

      duchovní správce české menšiny ve Vídni,
      vojenský duchovní 6. divize v Brně (od 1. 2. 1947)


    • poznámky

      Po vysvěcení na kněze žil do března 1939 v Brně, poté se vrátil do Vídně, kde vyučoval náboženství v českých menšinových školách.
      V létě roku 1940 byl povolán ke službě ve wehrmachtu, po šesti týdnech byl jako Čech propuštěn a pracovním úřadem byl nasazen jako pomocný dělník v továrně. V roce 1942 byl převeden k Technische Nothilfe, po čtyřech měsících mu byl umožněn návrat do duchovní správy. Ve stejné době se zapojil do protinacistického odboje. Dne 21. 3. 1944 se vydal společně s uprchlíkem ze Sudet Joachimem Hejlem do Chorvatska, kde se dostali na území ovládané Titovými partyzány. Odtud, z letiště v Crvenici, byli 13. 5. 1944 odesláni do Itálie, tam se přihlásili u čs. vojenské mise.
      Po zpravodajském a výsadkovém kursu byl odeslán letecky zpět 23. 7. 1944 na partyzánské letiště Semič na Istrii společně s příslušníkem SOE majorem Witfieldem. Partyzány byl Pojar dopraven do Slovinska, kde nasedl na vlak a odjel do Vídně, kam dorazil 23. 8. 1944. Ve Vídni se kontaktoval se členy ilegálního Československého národního výboru, s nimiž začal budovat zpravodajskou síť. Zprávy byly zasílány do Chorvatska kurýry. Dne 21. 12. 1944 byl Pojar zatčen a vězněn až do osvobození v KT Mauthausenu.
      Po osvobození se Pojar stal představitelem Československého ústředního výboru reprezentujícího českou menšinu v Rakousku. Tento výbor byl mimo jiné hlavním organizátorem repatriace rakouských Čechů zpět do ČSR. Současně byl stále důstojníkem čs. armády, přiděleným Repatriační misi ve Vídni (podporučíkem jmenován k 20. 8. 1944, na poručíka povýšen 1. 1. 1945, na nadporučíka 1. 7. 1946, na kapitána duchovní služby v záloze 1. 12. 1946).

      Po příchodu do ČSR se Josef Pojar stal vojákem z povolání, k 1. 2. 1947 byl aktivován a přidělen jako vojenský duchovní k velitelství 6. divize v Brně. Krátce po únorovém převratu, dne 4. 4. 1948, byl na brněnském hlavním nádraží (5. nástupiště) zatčen při vyprovokovaném pokusu o odchod do zahraničí. V souvislosti s tím proběhlo v Brně, Táboře a Praze rozsáhlé zatýkání jeho přátel.
      Dne 21. 12. 1948 byl ve vykonstruovaném procesu senátem Státního soudu odsouzen pro zběhnutí, vojenskou zradu, spolčení k úkladům o republiku a další trestné činy na doživotí, Nejvyšší soud v Brně tento verdikt dne 17. 3. 1949 potvrdil. Trest vykonával v Plzni-Borech Leopoldově a v uranovém lágru Bytíz u Příbrami.
      V květnu 1953 na základě amnestie byl trest doživotí změněn na 25 let odnětí svobody. Roku 1955 byl jeho případ znovu otevřen a na základě zjištění použití nezákonných metod byl 20. 7. 1956 propuštěn na svobodu. Dne 14. 10. 1958 jej Vyšší vojenský soud v Příbrami znovu odsoudil, tentokrát k trestu odnětí svobody na devět let, které si však již odpykal dříve. Tento soud jej zprostil obvinění z vojenské zrady.

      Po propuštění pracoval jako závozník a údržbář, žil v Praze a byl neustále pod dohledem StB. Roku 1967 se mu podařilo při cestě do Bulharska emigrovat do Rakouska, kde v následujících letech působil nejdříve jako elektrotechnik, později jako kněz v Karlskirche ve Vídni.
      Po roce 1989 byl postupně zcela občansky rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka čs. armády ve výslužbě.


    • prameny, literatura


    • osoby

      Klement Hlásenský
      Hlásenský měl sledovat Pojara Josef Kupka
      světil Josefa Pojara na kněze


    • autor

      Menš, Kopin


Aktualizováno: 28. 10. 2014