Hrad Veveří
Hrad Veveří (Eichhorn)
Brno-Bystrc
- VLADISLAV JINDŘICH (1197-1222), markrabě moravský
- PŘEMYSL OTAKAR I. (1222-1224), český král
- VLADISLAV JINDŘICH II. (1224-1227), moravský markrabě
- PŘEMYSL (1227-1230), moravský markrabě
- VÁCLAV I. (1230-1253), český král
- PŘEMYSL OTAKAR II. (1253-1278), český král
- VÁCLAV II. (1283-1305), český král
- VÁCLAV III. (1305-1306), český král
- RUDOLF HABSBURSKÝ (1306-1307), český král
- JINDŘICH KORUTANSKÝ (1308-1310), český král - v roce1308 vůbec první ZÁSTAVA hradu Veveří (za 25.000 hř, stříbra) FRIEDRICHU RAKOUSKÉMU (1308-1310)
- JAN LUCEMBURSKÝ (1310-1346) český král - v roce 1311 hrad Veveří udělen lénem JEŠKOVI Z VARTENBERKA (do odvolání, k němuž nikdy nedošlo!)
- KAREL IV. (1346-1378), český král a římský císař
- JAN JINDŘICH (1349-1375), markrabě moravský
- JOŠT (1375-1411), markrabě moravský a král římský
- VÁCLAV IV. (1411-1419), český a římský král
- ZIKMUND (1419-1437), český a uherský král
- ALBRECHT II. RAKOUSKÝ (1438-1439), král český, uherský a německý
- LADISLAV POHROBEK (1453-1457), český král
- JIŘÍ Z PODĚBRAD A KUNŠTÁTU (1458-1459), český král
- PŘEMEK, kníže TĚŠÍNSKÝ a Z VEVEŘÍ (1459-1481), těšínský kníže
- KAZIMÍR, kníže TĚŠÍNSKÝ a Z VEVEŘÍ (1481-1483), syn Přemka, těšínského knížete
- VÁCLAV Z LUDANIC a NA VEVEŘÍ, moravský zemský podkomoří (1483-1515) převzal hrad Veveří zástavním právem
- ZIKMUND Z LUDANIC a NA VEVEŘÍ (1515-1531), syn Václava z Ludanic a na Veveří
- JAN Z LOMNICE A MEZIŘÍČÍ (1531), převzal hrad jako zástavu, ale jeho synové Jan, Václav a Jindřich z Lomnice a Meziříčí zástavní právo předali (1531) Janu Kunovi z Kunštátu a Lukova
- JAN KUNA Z KUNŠTÁTU A LUKOVA (1531), získal hrad jako zástavu, ale téhož roku ho postoupil Janu Rokytskému z Ludanic, jenž hrad ze zástavy vyplatil
- JAN ROKYTSKÝ Z LUDANIC (1531-1537), vykoupil hrad Veveří a stal se prvním v řadě šlechtických rodů, jež poté hrad vlastnili a dědili
- JAN Z PERNŠTEJNA (1537-1541), jeden z nejbohatších moravských a českých šlechticů a zvaný proto "Bohatý". Zdědil velký majetek po otci Vratislavovi z Pernštejna a bratru Vojtěchovi z Pernštejna, který rozmnožil ještě o hrad a panství Veveří
- PERTOLD Z LIPÉ, nejvyšší maršálek český, a jeho bratři VILÉM a ČENĚK Z LIPÉ (1541-1559)
- ALBRECHT ČERNOHORSKÝ Z BOSKOVIC (1559-1572), zemský místohejtman (1558), zemský podkomoří (1562), nejvyšší zemský sudí (1563-1567), nejvyšší zemský komorník (1567-1572), manžel Boženy, sestry Pertolda z Lipé
- ZNATA Z LOMNICE A NA ŘÍČANECH (1572-1588?), nejvyšší zemský sudí markrabství moravského
- TAS Z LOMNICE (1588?-1594), příbuzný Znaty z Lomnice, s nímž v roce 1585 sepsal smlouvu o vzájemném dědictví majetku
- KAREŘINA MEZIŘÍČSKÁ Z LOMNICE (1594-1609), dcera Tasa z Lomnice a jeho manželky Alžběty z Lipé
- ZIKMUND Z TEUFFENBACHU A NA MAYERHOFU (1609--1633), manžel Kateřiny Meziříčské z Lomnice, od níž v roce 1609 odkoupil
- RUDOLF Z TEUFFENBACH U A NA MAYERHOFU (1633-1650), starší bratr Zikmunda z Teufenbachu a na Mayerhofu, rytíž Zlatého rouna, císařský tajný rada a komorník, nejvyšší polní zbrojmistr a polní maršálek
- MARIE EVA ALŽBĚTA, hraběnka z TEUFFENBACHU (1650-1668), manželka Rudolfa z Teuffenbachu a matka syna a dcery, jimž majetek odkázala před svou smrtí v roce 1670
- MARIE TEREZIE MAXMILIÁNA, hraběnka Z COLLALTŮ (1668-1689), dcera Rudolfa a Marie z Teuffenbachu, vdova po Janu Jáchymu hraběti ze Sinzendorfu a poté manželka Antonína Františka hraběte z Collaltu, je měla z 1.manželství 3 syny a z 2 . manželství 2 syny.
- LEOPOLD, hrabě z COLLALTU (1689-1707), syn Marie Terezie Maximiliány hraběnky z Collatů (z 2. manželství)
- JAN VÁCLAV WEIKART ZE SINZENDORFU (1707-1715), nejstarší syn Marie Terezie Maximiliány hraběnky Collaltové (z 1. manželství), manžel Izabelly Marie Magdaleny Alžběty, roz. lantkraběnky Fürstenbergové-Stütingenové
- IZABELLA MARIE MAGDALENA ALŽBĚTA, hraběnka ZE SINZENDORFU (1715-1722, poručenská správa za nedospělého syna Prospera Antonína Josefa Quidona hraběte ze Sinzendorfu
- PROSPER ANTNONÍN JOSEF QUIDON, hrabě ze SINZENDORFU (1722-1756),
manželka Filipína, hraběnka z Althanů
- VÁCLAV JAN EUSTACH, hrabě ze SINZENDORFU (1756 - formálně až 1758 - 1773), manželka Marie Anna, hraběnka z Harrachů, s níž měl deset dětí, ale na hradě Veveří se často nezdržoval, protože vlastnil rozsáhlá panství v Rakousku
- PROSPER, hrabě ze SINZENDORFU (1773-1802), nejstarší syn Václava Jana Eustacha, hraběte ze Sinzendorfu, velice bohatý dědic rodového majetku, říšský kníže
- (JAN) VILÉM, sv. pán (od roku 1789) MUNDY (1802-1805), významný brněnský textilní podnikatel povýšený do šlechtického stavu. Po jeho smrti zastupovala jeho tři ještě nedospělé děti jeho manželka Františka sv. paní Mundy. Po její smrti v roce 1807 byl dán majetek pod správu poručenskou.
- JAN VILÉM, sv. pán MUNDY (1815-1830), nejstarší syn Viléma sv. p. Mundyho
- GUSTAV VASA (1830-1844), syn švédského krále Gustava IV. Adolfa, švédský princ ve vyhnanství, majitel pluku, poté polní podmaršál a divisionář v Dolních Rakousích. Jeho manželkou byla Louisa princezna bádenská.
- JIŘÍ ŠIMON sv. pán ZE SINY (1844-1856), řecký finančník a bankéř s velkým majetkem v Uhrách a Dolním Rakousku
- HELENA, sv. paní ZE SINY (1856-1881), vnučka Jiřího Šimona sv. p. ze Siny, jež měla v době jeho smrti osm let a proto toto její dědictví spravoval jejím jménem otec ŠIMON JIŘÍ, sv. p. ZE SINY až do její dospělosti, kdy uzavřela sňatek s Gregorem, knížetem Ypsilantim
- MOŘIC, sv. p. Z HIRSCH-GEREUTHU (1881-1896), velmi zámožný bavorský finančník, manžel Klary, roz. Bischofshofen
- MOŘIC ALFRED, baron DE FOREST-BISCHOFSHOFEN, od roku 1905 jen uváděn jako MOŘIC DE FOREST (1896-1925), synovec Klary, manželky Mořice, sv. pána z Hirsch-Gereuthu, který v roce 1925 po provedené pozemkové reformě prodal hrad Veveří Československému státu
- Československý stát (1925 až dosud) majitel hradu Veveří - ve správě Národního památkového ústavu - pracoviště Brno, nám. Svobody 8
* Vok (Vocho) - purkrabí 1222
* Ctibor (Stiborius) - purkrabí 1234
* Přibyslav z Křižanova (Pribizlaus de Weweri) - purkrabí 1238, v r. 1239 už kastelán Brněnského hradu (1239-1251)
* Ratibor (Ratiborius castellanus de Ueueri), snad Ratibor z Deblína z rodu pánů z Lomnice? - 1243-1253
* Kuno (Kuna de Weueri), purkrabí 1253-1261 (Chuno de Eychorns marschalcus Moravie) v r. 1268 nazýván Cuno, quondam burgravius in Eychorns
* Hartleb (Hartlib), purkrabí 1265 (?)-1270
* Ctibor ze Stražiska (Stiborius de Grunenberch), purkrabí, 80. léta 13. století
* Matouš z Černé Hory (Mathias de Nigromonte, též de Schernehor), purkrabí a komoří moravský, přelom 13. a 14. století
* Frenclín (Frenclinus, purkrabí a správce na Veveří) 1337
* Jakub (Jakub, pro tunc provincialis in Eychorns), 1354
* Bohunek z Přestavlk (burgrauius in Aychorn), 1406
* Petr Kutěj, purkrabí špilberský a zástavník hradu Veveří 1421-1424
* Jošt Hecht z Rosic (purkrabí?), 1436-1437
* Václav Hecht z Rosic (purkrabí a zástavní pán), 1446-1447
* Petřík z Bystřice (purkrabí), 1459-1466
- Na hradě Veveří pobývala vrchnostenská správa, úřednictvo a stráž, z majitelů hradu v 17., 18. a 19. století občas Collaltové, ale takřka trvale Sinzendorfové a poté rodina Gustava Vasy. Řada majitelů hradu navštěvovala hrad Veveří jen občas, více méně toliko příležitostně.
Morava: patří k nejstarším, stavebně rozlehlým a historicky nejzajímavějším hradům
Hrad Veveří,od začátku roku 1957 ležící na katastru obce Bystrc (MČ Brno-Bystrc), 5,5 km na severozápad od ní, patří k nejstarším, stavebně rozlehlým a historicky nejzajímavějším hradům Moravy. Jeho bohatá historie je navíc doplněna i řadou známých a oblíbených pověstí.
Nejstarší část hradu byla zbudována na skalnatém návrší nad řekou Svratkou a potokem Veverkou už na počátku 13. století (ne-li už na konci 12. století), a to patrně poblíž místa staršího zeměpanského dvorce, původně to správního sídla tamního rozsáhlého majetku zeměpanských lesů a pozemků vůbec. K tomuto dvorci náležela už tehdy kaple Nanebevzetí P. Marie, zvaná též Veverská kaple Matky Boží a hřbitov, který ji obklopoval.
První písemná zmínka o hradu Veveří pochází z roku 1213 a je v ní zmiňován jistý Štěpán, snad ještě správce onoho dvorce, za něhož mohla být výstavba hradu zahájena. V roce 1222 je však zmiňován člen markraběcí družiny Vok jako purkrabí veverský a z onoho titulu se dá předpokládat, že v té době už stavba nejstarší části areálu hradu byla z velké části hotova. Veverští purkrabí vystupovali jako zástupci zeměpána (krále, příp. markraběte) ve věcech správních, hospodářských i vojenských a proto se těšili velké vážnosti. Navíc se v dobách, kdy byl hrad Veveří využíván i jako lovecký hrad stávali hostiteli zeměpánů a jejich hostů.
V 1. polovině 14. století se dostal hrad Veveří i mezi přední zemské pevnosti. Po vykoupení hradu Veveří ze zástavy Karlem IV. v roce 1334 připadl v roce 1349 jeho mladšímu bratru Janu Jindřichovi, markraběti moravskému, který tu častěji a rád pobýval a podílel se i na vybavení hradní kaple sv. Prokopa.
I v 15. a 16. století se však hrad Veveří stal několikrát na kratší či delší čas hradem zástavním a v jeho držení - jako zástavy zeměpanské - se vystřídal např. Přemek kníže Těšínský (1459) a jeho syn Kazimír Těšínský (1481), dále moravský podkomoří pan Václav z Ludanic (1483), ale i Zikmund z Ludanic (1519) a Jan Rokytský z Ludanic (1531). To však už hrad Veveří přecházel postupně od roku 1510 do majetku některých významných moravských rodů jako byli oni páni z Ludanic, dále pak páni z Pernštejna (1537–1541), páni z Lipé (1541–1559), páni Černohorští z Boskovic (1559–1572) a páni z Lomnice (1572-1609).
Z rukou těchto moravských šlechtických rodů se hrad dostal do majetku i rodů původně německých a na Moravu přesídlených v 17. století, jako např. Teuffenbachů, Collaltů či Sinzendorfů (1609–1802), aby ho pak získal i brněnský textilní podnikatel (v roce 1789 povýšený do šlechtického stavu) Vilém baron Mundy a poté i jeho rodina (1802–1830).
V 19. století se stal majitelem hradu švédský princ Gustav Vasa, syn švédského krále Gustava IV. Adolfa (1830–1844) a po něm také zámožná rodina bohatého řeckého bankéře a finančníka Jiřího Šimona ze Siny (1844–1856). S jeho vnučkou Helenou přešel hrad i s panstvím sňatkem do rodiny šlechtice Gregora Ypsilantiho, řeckého to knížete a královského velvyslance (1856–1881).
Posledními soukromými majiteli hradu Veveří byli poté Hirsch-Gereuthové (1881–1896), jejichž dědicem se stal baron Mořic Alfred de Forest-Bischofsheim (1896–1925), který hrad Veveří poté prodal v roce 1926 československému státu. Ještě však v době jeho vlastnictví navštívil hrad Veveří i jeho přítel Sir Winston Spencer Churchill (srpen 1906 a září 1907), posléze i na své svatební cestě (září 1908) se svou manželkou Clementinou. Od roku 1926 se hrad Veveří stal státním hradem.
V době I. republiky byl hrad Veveří udržován k reprezentačním účelům (např. návštěva prezidenta T. G. Masaryka v roce 1928 či návštěva prezidenta E. Beneše v roce 1937).
Za 2. světové války se o hrad Veveří zajímala německá nacistická správa (prý snad dokonce sám říšský vůdce SS H. Himmler, či manželka říšského protektora R. Heydricha), v roce 1943 proběhly na hradě přípravné práce a zahájeno budování tzv. cvičného prostoru pod vedením Technické akademie SS se sídlem v Brně.
Správcem hradu a panství se stal kapitán německé ochranné policie A. Hoffmann.
Na přelomu dubna a května 1945 byl hrad poškozen bombardováním a částečně i přímými bojovými akcemi.
Po roce 1945 došlo k vyrabování, poničení a následné částečné devastaci hradního areálu, jež poté stále a takřka nezadržitelně pokračovala.
V letech 1951–1954 byly hradní prostory nevhodně upraveny pro provoz Správy lesního hospodářství v Rosicích a internát učňů, v letech 1972–1993 byl celý objekt svěřen do správy Vysokého učení technického v Brně, jež s ním sice mělo řadu zajímavých plánů, ale ty nebyly nikdy uskutečněny a ono chátrání areálu tak nadále pokračovalo.
Skončilo až v roce 1999, kdy hrad Veveří přešel do správy Národního památkového ústavu v Brně.
Téhož roku 1999 vzniklo z iniciativy občanů Občanské sdružení "Hrad Veveří, o.s.", a to pod záštitou a za podpory ÚMČ Brno-Bystrc. Usilovalo jak o záchranu chátrajícího areálu hradu Veveří, tak i o vytvoření Přírodně-historického parku "Panství Veveří". To pak už i za účasti a podpory MČ a OÚ obcí, jež tvořily v historii panství hradu Veveří (Kníničky, Žebětín, Bosonohy, Komín, Rozdrojovice, Moravské Knínice, Sentice, Veverská Bítýška, Chudčice, Říčany, Ostrovačice, Javůrek, Hvozdec, Prštice a MěÚ Rosice).
Z jednání v letech 1999–2002 vzešla i myšlenka, aby se roku 2003 zorganizovala občanská finanční pomoc, jež by byla v první fázi určena na opravu věžních hodin na břitové věži hradu Veveří. Tuto občanskou sbírku zorganizoval ve spolupráci s kastelánem hradu Mgr. Petrem Fedorem člen redakce Brněnského deníku Rovnost Mgr. Miloš Šenkýř.
Redakce Rovnosti byla za to vyznamenána dne 21. dubna 2005 v soutěži "Média na pomoc památkám o Prix non pereant".
Sbírka vynesla nejen 115.000 Kč potřebných na generální opravu věžních hodin, jež byly za ni opraveny a restaurovány hodinářským mistrem Vladimírem Dvořákem z Uherského Hradiště, ale mnohem více.
Slavnostní uvedení do provozu věžních hodin na břitové věži hradu Veveří po jejich celkové opravě za podpory občanské finanční sbírky se konalo 27. září 2004.
Přebývající vybraná finanční částka byla pak záhy použita na opravu některých maleb v jídelně hradu. K této občanské sbírce se však brzy přidalo se svou finanční podporou nejdříve samotné město Brno, poté i státní fond a byla tak zahájena mnohaletá (a stále ještě probíhající) celková rekonstrukce hradu Veveří, jež tento významný a cenný hrad zachránila od hrozící devastace a záhuby.
O hradu Veveří se zmiňují i prameny v Archivu města Brna jako např.:
- fond A1/9 Stará registratura - kart. 222, sign. 508/T 6 (1572-1638), Zikmund z Tiefenbachu proti klášteru v Rajhradě o úroky váznoucí na Veveří
- fond A1/9 Stará registratura - kart. 46, sign. 119/E 3 (1700-1707), Panství Veveří proti statku Kuřim o hranice panství
- fond A1/9 Stará registratura - kart. 3, sign. 6/A 22 (1710-1721), Železné hamry na gruntech panství Veveří
- fond A1/9 Stará registratura - kart. 60, sign.155/G 29 (1710-1771), Hranice panství kuřimského a Veveří
- fond A1/9 Stará registratura - kart. 112, sign. 304/M 156a (1754), Šichtmistr z Veveří Jan Holan.
V poslední třetině 13. století byla na protější straně ostrožny u příkopu zbudována okrouhlá věž s břitem včleněná do obvodní hradby, jež vymezuje prostor této části hradního areálu.
Při hradbě vznikly postupně obytné trakty, jež se časem změnily v palácový typ s kaplí. Celá tato část byla doplňována parkány a v průběhu let různě stavebně upravována.
Západní část areálu hradu za přemostěným příkopem - zvaná poté příhrádek - vznikala od poloviny 15. století poté, co hrad odolal útokům husitských vojsk v letech 1428 a 1432. Příhrádek, v němž poté vznikla budova purkrabství, byl také zabezpečen pásem pevných hradeb s dvěma vestavěnými průchozími věžemi, což vytvořilo prostor pro možné shromáždění i většího počtu obránců tohoto vstupního prostoru hradu.
Úprava a dílčí přestavba hradního areálu pokračovala i po roce 1510, kdy už hrad natrvalo přešel z majetku zeměpána do držení šlechtických rodů, jimiž byl od 17. do 19. století doplňován i dalšími stavbami. Podrobnosti o tom přináší připojená bohatá literatura.
Kaple Nanebevzetí Panny Marie
Hrad Veveří
Johann Evangelista Wilhelm Mundy
majitel v letech 1815–1830
80. výročí zrušení roboty
pamětní deska: Veveří - hrad 0/01
pobyt W. Churchilla
pamětní deska: Veveří - hrad 0/02
socha sv. Jana Nepomuckého
sochařská realizace: Veveří - hrad 0/03
socha sv. Antonína Paduánského
sochařská realizace: Veveří - hrad 0/04
socha sv. Jana Sarkandra
sochařská realizace: Veveří - hrad 0/05
další objekty (2)...
2. 7. 2016
Výstava Lev a orlice. Moravští Lucemburkové a jejich hrad.
9. 9. 2014
Brněnský plenér 2014
1. 5. 2011
Zahájení výstavy „Tajemství templářské legendy hradu Veveří...“
12. 7. 2007
Otevření nové stezky na hrad Veveří
27. 9. 2004
Slavnostní uvedení do provozu věžních hodin na břitové věži hradu Veveří po jejich celkové opravě za podpory občanské finanční sbírky
další události (3)...
Fl
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.