Internetová encyklopedie dějin Brna

Zelný trh 8/295, Dietrichsteinský palác Brno

Dietrichsteinský palác Brno


  • historický název

    Dietrichsteinský palác

  • ulice

    Zelný trh 8/295


  • území

    Brno-město

  • majitelé

    - kardinál František z Dietrichsteina (1618–1636)
    - Maxmilián z Dietrichsteina (1636–1655)
    - Ferdinand z Dietrichsteina (1655–1698)
    - Leopold z Dietrichsteina (1698–1708)
    - Walter František Xaverský z Dietrichsteina (1708–1738)
    - Karel Maxmilián z Dietrichsteina (1738–1784)
    - Jan Karel z Dietrichsteina (1784–1808)
    - František Josef Dietrichsteina (1808–1854)
    - Josef František z Dietrichsteina (1854–1858)
    - stát - pro potřeby justičních úřadů (30. léta 19. století – 1908)
    - Moravské zemské muzeum Brno (od roku 1911)
    - Česká republika, Moravské zemské muzeum Brno

  • firmy a instituce

    Moravské zemské muzeum Brno


  • zajímavosti

    Jeden z nejvýznamnějších brněnských městských paláců v Brně z období baroka, dominuje většině brněnských vedut 17. a 18. století.
    Vinou mnoha přestaveb a stavebních úprav se z původní hmoty paláce zachovalo jen velmi málo. Jednou z mála originálních částí, která se dochovala do dnešní doby je zajímavý vstupní portál.
    V letech 1837–1908 v tomto paláci zasedal Moravskoslezský soud I. instance (nazývaný též Moravskoslezské zemské právo) a Všeobecný moravskoslezský apelační soud.


  • vznik

    1614-1618

  • současný stav

    Stav objektu odpovídá situaci po rozsáhlé adaptaci v 80. letech 20. století, kdy došlo především k odstranění moderní nástavby z let 1928–1929 a celá budova byla upravena účelově pro muzejní potřeby. Své místo zde nalezly expozice paleontologie, mineralogie, pravěku, raného středověku. Jsou zde i prostory pro práci s dětmi, konferenční sál, salónek, kavárna, galerie, muzejní prodejna a nezbytné provozní zázemí.
    Provoz v nově rekonstruovaných prostorách byl zahájen v roce 1991.


  • stavební vývoj

    Stavebníkem paláce byl olomoucký biskup, kardinál František z Dietrichsteina (1570–1636). V první polovině roku 1613 pro plánovaný záměr nechal vykoupit parcely pěti domů ležící vedle Biskupského dvora na Zelném trhu - šlechtický dům od Bohuše Morkovského ze Zástřizl, dům Frydrycha Jordana z Klausenburgu, dům Matyáše Migla, dům Valentina Štěrby a nakonec menší dům od městského trubače Eliáše Habrlandta. Není zcela jasné, kdy přesně bylo započato se stavebním propojením těchto domů do podoby nového rodového paláce s jednotnou fasádou, ale vzhledem k rychlosti výkupů můžeme předpokládat, že k přípravným pracím mohlo dojít ještě v polovině roku 1613. Samotná výstavba však byla zahájena pravděpodobně až na počátku roku 1614.
    Datum dokončení stavby známe, byl jím 8. listopadu 1618, kdy komise biskupské dómské kapituly potvrdila, že rozsáhlé stavební práce nijak nenarušily sousední Biskupský dvůr.

    K areálu bylo nově přistavěno užší křídlo s vyhloubenými sklepy, vedoucí ve svahu směrem k návrší Petrov. V nádvorní části bylo toto křídlo otevřené arkádovou lodžií na bosovaných pilířích s představenými pilastry (Altana). Vnější fasáda obou křídel směrem do náměstí a ulice byla velmi jednoduchá, členěná monotónními horizontálami okenních os s jednoduchým ostěním. Hlavní portál byl jednodílný, půlkruhově završený, zvýrazněný asi bosáží. Nad korunní římsou horního patra bylo pět vyzděných vikýřů v edikulách. Později byly střešní edikuly nahrazeny prostšími střešními vikýři. Ústřední osa paláce byla zdůrazněna motivem zdvojených oken v obou patrech nad portálem. Fasáda byla v kombinaci lomeně bílých a šedých barev okenního ostění.
    Jediným zřetelnějším architektonickým pozůstatkem původní stavby z první poloviny 17. století je dnes pouze zeď, uzavírající vnitřní dvůr paláce, členěná slepými arkádami s představenými pilastry a navazující na původní arkády přízemní galerie nového křídla. V ose zídky je v pilastrové edikule vyzděna nika s fontánou. Vznik její spodní části lze odhadovat asi do poloviny roku 1630. V zadní části paláce byla vytvořena terasa se zahradou a dvůr byl uzavřen zákoutím s nikou v ose nádvoří v italském stylu. Za autora bývá pokládán Andrea Erna.

    Ve 2. polovině 17. století nebyl palác Dietrichsteiny příliš užíván a sloužil jako náhradní sídlo brněnským františkánkám. Někdy kolem roku 1656 byly zřejmě realizovány rozsáhlejší opravy a v 60. letech 17. století se palác stal sídlem moravského zemského hejtmana Ferdinanda z Dietrichsteina a stejné využití měl potom areál i za jeho nástupce Františka Liebsteinského z Kolowrat, který si jej pronajal.

    V 90. letech 17. století prošel palác opět rekonstrukcí, protože poklesl ve svých základech, ve zdech se objevily trhliny, byla poškozená střecha a promáčeno horní patro. Ačkoli bylo jasné, že je nutný razantní zásah, bylo přikročeno pouze k několika nezbytně nutným opravám zednického mistra Mikuláše Stumbecka v horním traktu paláce v roce 1691. O rok později však byly pod vedením stejného mistra zahájeny finančně nákladnější opravy na nároží paláce proti Biskupskému dvoru. Významný brněnský historik a teoretik umění prof. Václav Richter s výše uvedeným projekčním zásahem spojil architekta Domenica Martinelliho.
    Palác tak v letech 1691–1694 procházel proměnou, a to jak v exteriérech tak i v interiérech. Oprava horního poschodí a střechy byla prozatím odložena a byly zabezpečovány především základy a upravováno hlavní patro, v němž sídlil zemský hejtman.
    V hlavním poschodí mělo být zhotoveno třináct nových ostění oken, všechna do boční Petrské ulice a další do různých míst přízemí, snad také v nároží celého bloku. Byly vytvořeny nové portály k vedlejšímu schodišti a do hlavního sálu. Byly zhotoveny kamenné stupně a balustráda na hlavní schodiště v souvislosti s celým statickým zajištěním paláce ve spodní části. V té době byl pravděpodobně vybudován trojdílný vestibul s navazujícím schodištěm o jednu osu kratším než dnes. Tuto část stavby však můžeme spojovat spíše se zednickým mistrem Antoniem Rivou, kterého Ferdinandu z Dietrichsteina po své návštěvě notně zchátralého paláce „zapůjčil“ hrabě Dominik Ondřej z Kounic, než s Domenicem Martinellim, jak předpokládá prof. Richter. Také jednodílný portálový vstup byl zřejmě modernizován stejným autorem.

    Ve 20. letech 18. století byla zednickým mistrem Františkem Benediktem Klíčníkem připravována rekonstrukce horního podlaží a zejména nová fasáda směrem k Zelnému trhu. V projektu je rozkreslen ústřední, pouze naznačený nízký rizalit, pro rozčlenění dlouhé fasády. Okna fasády měla být obohacena o štukové šambrány a pozoruhodně tvarované nadokenní římsy. K realizaci však zřejmě nedošlo.

    Na přelomu 20. a 30. let 18. století proběhla další etapa úprav v interiérech.
    V letech 1725–1733 zde pracoval brněnský zednický mistr Mořic Grimm, který zmodernizoval místnosti v hlavním a horním podlaží.
    V rámci této modernizace byly místnosti spojovány do enfilády a byly zhotoveny nové dvojdílné dveře. Starší dveře byly z hlavního patra přesunuty do horního. Nově byly konfigurovány místnosti v interiéru, protože velký sál „Tafelstube“ v hlavním patře zaujímal tehdy celou šíři budovy vedle hlavního schodiště a nebylo zde místo na předpokoj.
    Podobu paláce po rekonstrukci můžeme sledovat na dochované vedutě z doby těsně před rokem 1740. Okna mají ploché kamenné šambrány, v jejichž horních částech byly umístěny dietrichsteinské erby pod rovnými nadokenními římsami. Pozorovatelné jsou i „seicentní“ kordonové římsy oddělující jednotlivá patra od sebe a jednodílný portál.

    Po smrti Waltera Františka z Dietrichsteina v roce 1738 se majitelem majoritní části dietrichsteinského majetku stal kníže Karel Maxmilian z Dietrichsteina. Ten kolem roku 1740 v souladu s dobovým trendem rozhoduje, že brněnský rodový palác nemá nadále být „jen“ městským palácem, ale měl by především reprezentovat majorátního pána rodu v typologické úloze „villa pseudourbana“. Od této nové stavební a umělecké úlohy se potom odvíjí řada formálních rysů dalších úprav palácového areálu. Nezvyklá barevnost a formální detaily fasády a především ostentativní významovost portálu, původně korunovaného mohutným rodovým erbem, to vše úzce souviselo s  novou definicí stavební úlohy. Protože se jednalo o důkladnou přestavbu, bylo to velmi náročné z hlediska organizačního i finančního.
    Přestavba byla provedena ve vlastní režii a pracovali na ní pouze vrchnostenští mistři z dietrichsteinského panství Dolní Kounice, zedník Václav Krawaný-Gravani a tesař Václav Haška. Zednický mistr Johan Georg Läa byl dodavatelem cihel, kamenické práce zhotovoval brněnský kamenický mistr Jan Stránský, štukatérské práce sochař Johann Georg Schauberger, štafírerské a pozlacovačské práce na fasádě malíř Václav Weintritt. Stavba byla dokončena vydlážděním vstupního vestibulu a prostoru před budovou, kde bylo dlaždičským mistrem Johannem Josephem Stanglem zasazeno sedm kamenů-patníků. Funkce stavebního dozoru vykonával do značné míry správce budovy Andreas Ignatz Warmuschka, projektantskou stránku měl na starost dietrichsteinský archivář Josef Žabský, který jmenoval autorem výkresů a hlavním poradcem při stavbě Ludwiga Sebastiana Kaltnera.
    Velkoryse koncipovaná přestavba však nakonec byla realizována pouze zčásti, především v první fázi vůbec nebyla zahájena stavba zadního křídla se plánovanou salou terrenou. Ve druhé fázi byl zvětšen hlavní sál, který byl sklenut a měl rozsah v šíři pěti okenních os. V ose pod sálem byl do fasády vestavěn trojdílný klasicizující portál, předsazený před existující trojdílný vstupní vestibul. Jeho středem vedl hlavní průjezd, korunovaný sochařskou výzdobou, oslavující rod majitele. Ve stejném období měl být kamenicky upraven i starý portál, nad který byla do štuku umístěna mušle a nový rodový erb.
    Podstatu těchto rozsáhlých úprav můžeme shrnout do několika základních bodů. Především byly vybudovány dva byty pro kněžnu a knížete kolem ústředního hlavního sálu, včetně dvojího schodiště do těchto bytů. Bylo postaveno nové palácové křídlo při Biskupském dvoře a provedena rekonstrukce stájí. Neméně významným počinem byl i nový reprezentační portál a „výrazově akcentovaná fasáda“.
    Mezi lety 1743–1745 byla pod vedením knížecího architekta Františka Antonína Grimma k předpokoji hlavního patra vestavěna malá domácí kaple. K jejímu zrušení došlo ve 2. polovině 19. století, když byl palác upravován pro potřeby justiční správy.

    V následujících 30 letech byl palác pronajímán (např. olomouckému biskupovi Ferdinandu Troyerovi, hraběti Quidobaldovi z Dietrichsteina, hrabě Karel Vincenc ze Salm-Neuburgu) a k dílčím stavebním úpravám došlo až v 70. letech 18. století, kdy zednický mistr ve vazbě na dvorské nařízení, zakazující stékání vody z chrličů městských budov na veřejná prostranství provedl výměnu okapů kolem hlavního portálu a opravoval hlavní římsu. Součástí oprav bylo zjednodušení hlavního portálu a odstranění sochařské výzdoby kolem rodového erbu.
    Budova v této době ztratila charakter aristokratického sídla, určeného k bydlení a získala funkci úřední rezidence. Krátce zde měl sídlo opavský nakladatelský dům a v roce 1806 bylo do paláce umístěno ředitelství všech dietrichsteinských panství.

    V 60. letech 19. století (po jeho odkoupení státem) byl palác, pravděpodobně brněnským stavitelem Josefem Arnoldem, stavebně upraven pro potřeby justice (vrchního soudu), který v duchu klasicizujícího historismu rozčlenil průčelí na armované přízemí a hladkou omítkou fasádovaná obě horní patra. Zvětšil rozměry pěti oken hlavního sálu, vyboural domácí kapli a místo ní vestavěl nové okno.
    V letech 1928–1929 (tedy v době kdy již byl palác v majetku Moravského zemského muzea v Brně) bylo nad stávající budovou dle projektu architekta Antonína Blažka přistavěno celé horní patro, využívané jako obrazárna.
    Při rozsáhlé adaptaci v 80. letech 20. století byla však tato nástavba zbourána a došlo k radikálním úpravám v interiérech i exteriéru. Mimo jiné, stará okenní ostění byla nahrazena moderními kopiemi a fasáda byla stylizována do „původní“ barokní podoby.


  • prameny, literatura


  • městská část

    Brno-střed


  • významné osoby

    Josef Georg Trassler
    místo, kde fungovala jeho tiskárna František z Dietrichštejna
    stavebník


  • objekty

    Johanna Hummel
    pamětní deska: Zelný trh 8 x Muzejní 0/01 císař František I.
    busta: Zelný trh 8/01 M. I. Kutuzov
    pamětní deska: Zelný trh 8/02 A. B. Mitrovský
    pamětní deska: Zelný trh 8/03 Ch. C. André
    pamětní deska: Zelný trh 8/04
    další objekty (2)...


  • události

    19. 10. 2018
    Výstava Srpen 1968 mezi dějinnými osmičkami 9. 3. 2017
    Výstava V Mendelových stopách: Osobnosti, místa a vědecký výzkum v životě Gregora Mendela 22. 2. 2017
    Výstava Karel Absolon - manažer a strůjce velkých vizí 15. 6. 2015
    Uvedení knihy „Místa zkropená krví“ 24. 4. 2015
    Výstava Konec vlády hákového kříže - osvobození Moravy 1945
    další události (15)...


  • související odkazy

    mapa
    sídlo Moravského zemského muzea


  • autor

    Studentský záznam


Aktualizováno: 13. 03. 2019